Bude pohádka!

Ano, opět česky, protože v poslední době jsem si nějak výrazně oblíbila češtinu. Neříkám, že jsem ji neměla ráda dřív (to jsem měla, mám a mít budu), ale teď ve mně převládl pocit jakési vznešenosti a možná i nadřazenosti. Je to tím, kolik se dá vytvářet krásných variací slov a vět, z nichž hodně jich je naprosto uchvacujících.
To je tak - když mluví Němec, neználkům připadá, že jim nadává :))) S češtinou a slovenštinou je to troufám si říct přesně naopak - i ta sprostá slůvka se mi líbí! Frekventovaně je sice nepoužívám, a když někdo v inteligentním kontextu nějaké z nich použije, vůbec mi to nevadí (taky je občas použiji, záleží na náladě).
V češtině jsem tedy po dlouhé době začala něco spisovat. Určitě mě znáte - romantika především (možná trochu tvrdší, uvidím), tentokrát pohádkový nádech místo realistického, dokonce jsem použila konfrontaci vznešeného s přízemním... I když, to asi vyzní divně, takže ten pohádkový kontext budu muset ještě upravit. Anebo ne, je to můj příběh, a ne nějaká knížka, kterou musejí mít v nakladatelství cenzurovanou.
Psaní mi bude trvat určitě dlouho. Píši pouze, když mám náladu, a to je hlavně ve dvou případech - kdy jsem extra šťastná a zrovna neprovozuji svou oblíbenou činnost (kromě psaní), a kdy mám melancholickou náladu (to už však nebývá příliš často). Teď vlastně nejsem ani v jednom z těchto stavů, ale vlastně psát na blog je něco jiného, než samotný příběh, do toho asi dneska nepůjdu.
A abych pořád jenom neplkala, je tady začátek (kratičký, však on to bude kratičký příběh):

Ležela ve velké posteli s nebesy a chystala se usnout. Zachumlaná do světle modré přikrývky se usmívala na strop a pomalu zavírala oči. Poslední pohled padl na masívní, ale krásné dveře, které vedly do její komnaty. Všechno se zdálo být v pořádku.

Kdyby však trošku pootočila hlavou, spatřila by na zdi podezřelé stíny vržené měsíčním svitem ve tvaru lidských těl. To se ovšem nestalo a Aurora si již dobrých třicet minut užívala spánku.

Za oknem však klid v žádném případě nebyl. Tři osoby čekaly na vhodnou příležitost, která se naskytla zrovna teď. Jeden zkusil, jestli je okno zajištěné. Bylo. Tiše zaklel a mávnul na druhého. Ten z kapsy vytáhl jakousi páčku, již umístil pod zdobenou římsu a prudce zatáhl. Ozvalo se lupnutí a okno povyjelo nahoru.

Osoby strnuly a dalších pět minut čekaly, neozve-li se z princezniny komnaty nějaký zvuk. Avšak nic než pravidelné oddechování slyšet nebylo. Jeden z nich přidržel okno nahoře a další dva se neslyšně přesunuli dovnitř. Dávali si předem domluvené signály, aby všechno proběhlo v naprostém tichu a nevzbudili tak sebemenší podezření.

Samotná akce byla rychlá. Zacpali princezně pusu, aby nemohla křičet o pomoc, a bleskově jí svázali ruce a nohy, ještě dřív než se stihla probrat z prvotního šoku. Pak už nemohla křičet, kopat, škrábat ani kousat, takže proti těm dvěma byla naprosto bezbranná. Nakonec jí přehodili pytel přes hlavu a ten svalnatější si ji položil přes rameno. Ten druhý popadl nejbližší kusy oblečení, jimiž byly několikery noblesní šaty a nějaké to prádlo, a jal se taky na útěk.

...Doufám, že se líbilo, a jestli ne, tak s tím stejně nic nenadělám :)

xxx Arrow